V neděli jsem měl zajímavý rozhovor s jedním naším klientem, který hýří pozitivní náladou na všechny strany. Dostali jsme se k zajímavému filozofickému tématu, a to je “životní štěstí”. Postupnými kroky jsme se dostali k tomu, že štěstí je vlastně stavem, který si člověk navodí ve vlastní hlavě, pokud skutečně chce.

Je to vcelku jednoduché – většina pocitů a emocí, které člověk zažívá, jsou pouze chemickými procesy, které se dějí v jeho těle nebo v mozku. Například deprese (pozor, ne tzv. depky!) jako takové jsou v podstatě kombinací chemických procesů v mozku člověka, doplněné o vnější vlivy prostředí a situací. S láskou je to podobné. Nic jako láska vlastně neexistuje, láska je jen biologicko-chemický proces, kdy mozek vylučuje určité druhy hormonů (nejzajímavějším z nich je asi oxytocin), které stimulují chtíč, přitažlivost a oddanost.

V případě štěstí je to vlastně to samé… Pokud potkáte člověka, který vám na otázku “Jak se máš?” nedokáže odpovědět jinak, než “Jde to.”, případně “Stojí to za prd.”, jedná se pravděpodobně o někoho, kdo šťastný být prostě a jednoduše podvědomě nechce, ať už je ten důvod jakýkoliv. “Mám se dobře, je to fajn.” Jak často jste slyšeli podobnou větu?

Pokud chcete mít šťastný a spokojený život, je potřeba se vnitřně nastavit do módu, kdy víte, že šťastni skutečně chcete být. Podobně to funguje i s pracovními úspěchy, s mezilidskými vztahy, se sebevzděláváním, a dalšími základními aspekty lidského života. Svět není růžový, věci, které se kolem vás dějí, často nelze ovlivnit, i tak si však člověk údajně dokáže zachovat vědomí toho, že je prostě a jednoduše šťastný a život je krásný. Ale ruku na srdce – myslíte si, že to umíte? Já bych se to rád jednou naučil.