mám poslední dobou takové podivné pracovní období, tak jsem se rozhodl, že se pokusím sepsat si svůj běžný pracovní den.
budík mi běžně zvoní tak mezi 9 a 10 dopoledne. tenhle čas jsem si postupem doby nastavil schválně. dělá mi obecně problémy vstávat dříve než v 10 dopoledne, 7 ráno je pro mě doba hluboké noci, ale k tomu se dostanu později.
v YellowMedia office se běžně scházíme kolem 11 dopoledne a začínáme tvořit. vzhledem k tomu, že se nám vlivem menšího objemu peněz v oběhu snížil reálný počet realizovaných zakázek, znamená to mnohem větši „honičku“ v získávání a realizaci nových projektů. momentálně kromě klientských prezentací a designu rozvíjíme jeden vlastní projekt, jehož příprava se momentálně dostává do nepříjemné fáze technologické realizace, je nutné věnovat mu poměrně dost času. vzhledem k tomu, že kromě toho aktivně pracuji pro 30minut.cz , moje první pracovního hodina až dvě znamená pročtení tuny e-mailu a balastu, než se prokoušu k něčemu „produktivnějšímu“. během dne pravidelně absolvuji dvě až tři schůzky, ať už obchodní či „novinářské“. můj běžný YellowDay končí někdy mezi 18:00 až 20:00.
poté se přesouvám většinou ke článkům pro 30minut.cz, pouštíme se do přepisu článků, korektur, procházení zdrojů a vyhledávání nových, zajímavých kontaktů. jen v tuto chvíli už mám pevné termíny pro 3 další, pro mě osobně velmi zajímavé rozhovory. často se stává, že se čeká na autorizaci od dotazovaných, proto není ničím zvláštním sedět nad články ještě o půlnoci, jako například dnes.
můj běžný pracovní den má něco mezi 12–15 hodinami, během kterých se stávám obchodníkem, vymahačem, účetním, koordinátorem vývoje a hlavně motivační složkou mého designerského kolegy 🙂 během toho se několikrát přesouvám do pozice asistentky, telefonisty, řidiče, investigativního řidiče (parkování v praze) a samozvaného novináře.
většina podobných dnů končí sklenkou vína, případně pátečním večerem, kdy se s pár přáteli seberu a na několik hodin se vypařím ze světa v nějaké příjemné hospůdce v náhodně vybraném koutu republiky.
jinými slovy – něco málo spánku, spousta starostí, množství vína a snaha o zachování zdravého rozumu. oh yeaaaaah! 🙂
ps.: poslední 3 dny je ze mě navíc i kočičí babysitter, staráme se doma o kamarádčino kotě, které úspěšně sabotuje veškerou naší snahu o jeho zařazení do společnosti.
zajímavej článek, bavilo mě si ho číst. A docela koukám kolik toho děláš, protože si sebe nedovedu představit, že bych za rok a kus žil stejně.