Je to cca 13 let, co jsem se začal nějak aktivněji motat kolem digitálu. Nejdřív jako vývojář, následně jako projekťák, majitel vývojářské firmy, majitel social media agentury, konzultant online marketingu, až po současnou pozici ředitele pobočky a spolumajitele velké digitální agentury zaměřené na návrh uživatelského rozhraní a research.

Během té doby jsem měl tu čest pracovat pro klienty snad ze všech možných odvětví, které vás napadnou. E-shopy, stavební firmy, FMCG, konzultantské firmy, “fachmany” jednotlivce, až po nadnárodní korporace o stovkách lidí. Nikde jinde než v našem oboru jsem ale nenarazil na tolik lidí, kteří by tak dobře rozuměli právě tomu našemu businessu.

Občas si při komunikaci s klienty představuji, jak by podobné požadavky fungovaly například u vodoinstalatérů:

“Dobrý den, tady tady je ten návrh vodoinstalace pro vaši novou koupelnu.” “Moc hezké, je vidět, že jste nad tím dost přemýšleli, udělejme to tedy tak.” … “Prosím, napadla mě jedna taková malá úprava. Mohli bychom tenhle kohoutek přesunout spíš nad toaletu, než nad umyvadlo? Přijde mi, že by to tak bylo mnohem lepší, viděl jsem to u kamaráda.” “Eh.” (To si momentálně instalatér představuje, jak si přemácháváte ponožky v záchodě.)

Je to zvláštní, ale digitální obory mají podle lidí velmi nízký práh vstupu, tzn. velmi často se stává, že naší práci klienti “rozumí” lépe než my. A to je přesně ta chvíle, kdy si při návštěvě webu říkáte, proč po tom krásném uhlazeném modrém flat designu lítá jednorožec se*oucí duhu. Velmi pravděpodobně ho tam chtěl klient.

Jednou z nejtěžších otázek, kterou jsem se za těch 13 let musel naučit pokládat tak, abych tím někoho nenasral, je: “A přáli byste si mít to dobře, nebo podle vás?”. Ale samozřejmě to jde, jen se občas stane, že to někdo odnese (říkejme mu třeba zaměstnanec). 🙂