V neděli jsem měl zajímavý rozhovor s jedním naším klientem, který hýří pozitivní náladou na všechny strany. Dostali jsme se k zajímavému filozofickému tématu, a to je “životní štěstí”. Postupnými kroky jsme se dostali k tomu, že štěstí je vlastně stavem, který si člověk navodí ve vlastní hlavě, pokud skutečně chce.
Nejhorší činností, ke které mě nutí životmajitele firmy, je papírování. Na tomhle místě musím sdílet jedno krásné zamyšlení Honzy Tichého, které se dnes objevilo na jeho FB. Doufám, že mu nebude vadit odtajnění jeho světanázoru. 🙂
Bohužel, Honza má v tomhle pravdu pravdoucí. Kdo nikdy nevlastnil firmu v ČR, nemá sebemenší představu, jaká pakárna je provozovat u nás malou/střední společnost.
Když jsem odcházel s osmiletého gymplu, spousta z mých kamarádů plánovala na prázdniny tu měsíční pobyt ve Venezuele, tu 2 měsíce na workcampech v USA atp. Někteří z nich už v červnu věděli, že je v září čeká stěhování do ciziny kvůli studiu vysoké školy. Vzhledem k tomu, že jsem v podstatě od 15 let v práci a od 17 řídím vlastní firmu, nikdy se mi nepodařilo vyrazit na takhle dlouho mimo ČR.
Už někdy od předminulého týdne nosím v hlavě jednu myšlenku týkající se výběrových řízení zadávaných státními institucemi, v tom lepším případě ještě pod ESIF (strukturální a investiční fondy EU).
Cca před 3 týdny jsme v práci procházeli “zadávačku” výběrového řízení na web jedné větší státní instituce, a zaujalo nás tam hned několik věcí. To zadávací řízení je vypsané na téměř 2 miliony korun (1 950 000, abych byl přesný). Na samotnou tvorbu webu bylo vyhrazeno 650 000 korun, zbytek byl určený na 4 letou podporu běhu a opci v případě, že by se klient rozhodl si celé řešení nechat ve vlastní správě (k čemuž nakonec stejně povětšinou dojde). Aby toho nebylo málo, v podstatě polovina váhy hodnocení byla právě na ceně za následnou podporu a rozvoj systému. Ti bystřejší z vás už pochopili, že slíbíte-li nízkou cenu za support na 4 roky (na kterém pravděpodobně vykrvácíte), je v podstatě jedno, jak kvalitní bude řešení samotné.
Rád bych pro vás pracoval, ale pojďme na to hezky pěkně popořádku…
Včera jsem měl extrémně zajímavý rozhovor s Jirkou Chomátem, který mě donutil se nad některými věcmi zamyslet z trochu jiného úhlu a postrčil mě v sepsání tohohle postu, který se mi rodí v hlavě už nějaký ten měsíc.
Poslední dobou dost přemýšlím o tom, jaké situace se odehrávají v mém životě, co mě baví, co mě naplňuje, co mě živí atp. V této době je hlavním zdrojem mého příjmu MistyLab, „malé“ vývojářské studio o cca 8 lidech, kde mohu pracovat s naprosto fantastickými, neuvěřitelně inteligentními a fascinujícími lidmi (díky pardi!) na velkých online projektech pro neméně fantastické klienty (zdravíme hlavně do Becherovky a do STRABAGu). Je to fajn, práce mě baví, dostáváme se k zajímavým projektům, práce má flow a tak vůbec.
Je tomu bezmála 5 let, co jsme jakožto nově vzniklá
digitální agentura Fleveo začali pracovat na systému pro jednoho našeho
v té době zcela nového klienta, jednu z největších stavebních firem
operujicích v Evropě, Strabag.
Dostali jsme se tehdy shodou mnoha náhod k řešení palčivého problému velké korporace, a to je bezpečnost a auditovatelnost dat, která se za firmu pohybují volně po internetu. V podstatě každá větší společnost začne dříve nebo později řešit problém, jak zabránit volnému pohybu citlivých dat po internetu, zvláště v době, kdy jsou v podobných firmách nastaveny stále velmi přísné bezpečnostní normy, které často znemožňují efektivní práci s většími datovými objemy. Jedním z důležitých parametrů tehdejšího zadání bylo, aby mohl systém běžet ať už přímo v infrastruktuře klienta, nebo na specifickém dedikovaném serveru v našem či klientově vlastnictví.
Stejně jako minulý rok, i letos mi bylo nabídnuto zúčastnit se jako školitel akce pořádané Markem Prokopem a jeho PROKOP Software. Pozvání jsem po zkušenostech z minulého roku s chutí přijal, nyní bych se s vámi rád podělil o své poznatky z celé akce.
Na rozdíl od minulého ročníku proběhly letos 2 běhy akce, nejdříve pro pokročilé (většina těch, kteří se minulý rok účastnili základního kurzu), pak pro začátečníky. Nepleťme si ovšem pojmy s dojmy, ve většině případů se i na začátečnickém kurzu jednalo o ostřílené markeťáky, SEO specialisty, web optimalizátory a další.
Rozhodl jsem se poměrně narychlo sepsat tenhle článek pro ty z vás, kteří mají problém s louskáním anglických textů a hledáním na US/UK fórech.
Někdy v týdnu jsem aktualizoval iPhone 5 i iPad Mini na poslední dostupnou nevývojářskou verzi systému, tedy iOS 6.1. Na iPadu aktualizace proběhla naprosto bez problémů, zařízení šlape jako po másle. U iP5 se ovšem to samé říct nedalo. Okamžitě po aktualizaci jsem narazil na problém s extrémně nízkou výdrží baterie. Telefon byl po půl dni v podstatě mrtvý, což mi nejednou způsobilo velmi nepříjemné chvíle.
Jak pravděpodobně někteří z vás vědí, před poměrně dlouhou dobou jsem se začal zajímat o pálivá jídla a různá extrémní dochucovadla. S klidným svědomím mohu říct, že jsem vyzkoušel asi většinu toho, co se dá u nás běžně sehnat, můj osobní „winner“ jsou omáčky od www.seminka-chilli.cz (značka Mučíto). Kromě velmi příjemné pálivosti mají totiž jednu zásadní výhodu, a to je chuť. Nejde jen o to, aby to bolelo (Da Bomb), ale aby se tím dalo skutečně dochutit jídlo.
Disclaimer: Pod pálivostí si nepředstavujte jalapenos papričku v McSendviči, ale pálivost počítanou na statisíce až miliony scovilleho jednotek.
V souvislosti s pálivostí mě dnes napadla jedna taková teorie, o kterou jsem se chtěl s vámi podělit. Jedná se o tzv. léčebné využití pálivosti.
Každý den mi chodí jedna až dvě pozvánky na nějakou startup akci nebo aktivitu (Startup Weekend, Startup Show, Startup Stay, Startup Camp, Startup Live…). Podívám-li se, kdo stojí za těmito akcemi, jsou to v 90 % případů ti naprosto samí lidé, u kterých se pokaždé ptám, jestli jsou právě oni ti, od koho se učit „jak dělat globální startup“. A to jsou to vůbec nemluvím o vyprávěních „Bartošů a Bártů“, kteří o investování do zahraničních „globálně úspěšných“ projektů rádi a plamenně mluví, ale místo doporučení/rad/nápadů tiše mlčí o efektivitě vlastních investic.