Pokud mě sledujete na Twitteru, jistě jste si všimli, že už se několikátý den rozčiluji nad tím, jaké psí kusy zkouší Vodafone s mou trpělivostí. Rozhodl jsem se dát dohromady článek o tom, jak to vlastně celé probíhalo a proč mi to celé přijde natolik absurdní.
U operátora Vodafone mám telefonní číslo několik let (něco mezi 7–9, kecal bych). Kdysi dávno jsem k nim přišel jako student, poté jsem číslo převedl na jednu firmu, následně na živnost a v současné chvíli ho spravujeme pod účtem Flevea. Momentálně máme pod tímto účtem asi 6 nebo 7 telefonních čísel, měsiční útrata někde lehce pod 7 tisíc. Jsme tedy „Firemní zákazník“.
O tom, že se Vodafone již více než rok potýká s technickými problémy spojenými s jejich Samoobsluhou („odborníci z IBM a Accenture), vyúčtováními, nezvládlou komunikací ohledně FUP limitů a dalších, o tom jistě víte. Co možná ovšem jako zákazník jiného operátora nevíte je to, že Vodafone o těchto problémech velmi rád mlčí, mlží, případně je obrací na údajné neschopnosti zákazníků či malý zájem o to "být informován“. Bohužel, v mém případě šlápli trochu vedle.